Tata Bojs: V NY zvedli kravaťáky ze židlí

Tata Bojs: V NY zvedli kravaťáky ze židlí

20.11.2009 S kapelou Tata Bojs jsme se sešli krátce po poledni v jejich studiu, kde zrovna natáčeli reklamní spoty na turné s Ahn Triem. Nejen o chystaném listopadovém turné smetana reTour 2009 jsme si povídali při obědě v nedaleké restauraci.

Kde vlastně máte Mardošu?

Milan Cais: Mardoša se omlouvá, sklátila ho horečka, tak ji doma vylehává.

Já myslela, že si spíš užívá měsíční dcery Františky.

Vláďa Bár: To taky, ale prý si jí teď, když je nemocný, raději užívá s rouškou přes pusu. (směje se)

To mi připomíná, že jsi, Milane, měl v létě nehodu. Máš už zranění doléčená?

Milan: Horní část těla mám už v pořádku, nic mě nebolí, všechny zlomeniny srostly dobře, plíce se taky zahojily, akorát se ještě doléčuju s nohou. Před měsícem jsem byl na operaci a teď dokončuju rehabilitační fázi. Na rovině nekulhám, ale ještě mi dělá problémy chůze ze schodů. Ale hraní to neohrozí, to jsem zkoušel. Navíc je to levá noha, kterou při hraní používám míň.

Vláďo, ty máš teď pro změnu zraněnou levou ruku. Budeš moct hrát?

Vláďa: Doufám. Přemlouval jsem paní doktorku, aby mi sádru sundala o něco dřív. Původně mi ji chtěla sundat 20. listopadu, což je první den, kdy máme zkoušet s Ahn Triem. Pak jsem ji umluvil na 16. listopadu a teď dokonce už na 13. Abych měl alespoň víkend na to, vyzkoušet si, jak se mi bude hrát. Ptal jsem se, jestli budu schopný hrát a ona jen pokrčila rameny a tak trošku se usmála a řekla: "Uvidíte".

Teď jsme byli ve vašem novém studiu, kam jste se přesunuli po zavření Delty. Jak jste se se studiem sžili?

Milan: Jsme tam strašně spokojení. Ještě během posledního roku na Deltě, kdy jsme už věděli, že tam budeme muset skončit, jsme intenzivně hledali nový prostor a nic jsme nemohli najít. Až nám studio a zkušebnu na poslední chvíli nabídli lidi tady z Avionu, se kterými se známe dost dlouho, ale nenapadlo nás, že bychom se jich mohli zeptat. Tak jsme se přestěhovali do Holešovic. Majitelé si ten prostor chtěli držet, máme s nimi takovou dohodu, že si sem občas se svojí kapelou přijdou zazkoušet. Takže tady pořád někdo je a my jim to tu tak jako zahříváme (směje se). Navíc když jsme přišli, dali jsme sem jenom svoje věci a nemuseli jsme dělat žádné přestavby.

Proč opakujete své loňské turné s Ahn Triem?

Milan: Jednak se nám dobře spolupracovalo, to je jistý. Ale hlavně po hodně povedeném koncertu na Colours of Ostrava pak měl být ještě jeden na Pohodě, ale neuskutečnil se kvůli té tragédii a my jsme zjistili, že to má pořád smysl a lidi to baví a nás taky. Posunuli jsme se tam k energetičtějšímu vystoupení, bylo to uvolněnější než smetanový turné. Tak jsme si řekli, že by stálo za to ještě několik koncertů v Česku udělat.

Dušan Neuwerth: Loňský turné ani nebylo tak velký, spíš pár koncertů. Já to ani neberu jako comeback, prostě ten projekt pokračuje dál. Na to, jak dlouho se projekt chystal a jak dlouho jsme na něm pracovali, by byla škoda odehrát sedm koncertů loni a jeden v létě a nechat ho být.

Milan: Ještě jsme v květnu hráli v New Yorku na pozvání Českého národního domu a přidal se k tomu trochu nečekaně ještě jeden koncert, protože holky měly ten týden vlastní v klubu na Manhattanu a s organizátory dohodly, že bychom zahráli nějaký kratší set společně. Začaly dvacetiminutovkou samy a pak jsme přišli my a hodinu jsme s nimi hráli písničky ze smetany. Pro nás bylo hrozně zajímavý hrát v New Yorku pro Newyorčany, protože tam nebyl nikdo, kdo by nás znal. Byla to výzva - přesvědčit je, že je to dobrý. Dva dny předtím jsme hráli v Bohemian Hall, kam přišli převážně krajani nebo lidi, kteří mají rádi českou kulturu a byli na nás připravení. V tom klubu to bylo úplně jiný.

Takže jste je přesvědčili i přes tu jazykovou bariéru?

Vláďa: Přesvědčili. Dokonce jsme měli dvě písničky v angličtině. Mardoša přeložil Toreadorskou otázku a Jaro...

Dušan: Jaro přeložil a Toreadorskou udělal spíš volně.

Vláďa: Toreadorskou volně přebásnil na Wasp Song a Jaro na Spring Song. A tím jsme tamější diváky taky dostali na svoji stranu.

Milan: Ten koncert vypadal tak, jak to znáš z amerických filmů – lidi sedí u stolečků, na kterých jsou svíčky, popíjejí drinky a koukají se u toho na kulturu. Všichni přišli samozřejmě na Ahn trio na vážnou hudbu. Na konci pak vstali od těch stolků a židliček a tleskali ve stoje, někteří i tančili. To jsem považoval za úspěch, že jsme ty kravaťáky zvedli ze židlí. (směje se)

Pořád plánujete vystoupit v Jižní Koreji, odkud Ahn Trio pochází?

Milan: To bychom rádi. Bavili jsme se o tom s holkami a říkali jsme si, že je potřeba udělat ještě pár písniček v angličtině. Takhle pro začátek jsme zkusili ty dvě jako překvapení pro holky a abychom šli lidem v New Yorku trochu naproti. Čeština tam může být pořád, ale ne v tak drtivé většině, aby to mohlo fungovat venku; už máme jednu písničku ve francouzštině, jednu v korejštině a je potřeba ještě volně přebásnit tak pět nebo šest dalších písniček do angličtiny. Ale nic konkrétního se zatím nechystá. To je na holkách, my tam žádné páky nemáme, to musí domluvit ony.

Letos budete hrát ve Vinohradském divadle. Proč ne ve Švandově divadle jako minulý rok?

Dušan: Přesunuli jsme se hlavně kvůli termínům a kapacitě.

Milan: Já to vnímám taky tak, že by všechno mělo mít svůj vývoj. Vrátit se po roce na stejné místo, i když ve Švanďáku se nám moc líbilo, by mi jako vývoj nepřišlo. Chtěli jsme zkusit trochu větší divadlo s hlubší scénou a reagovat na odlišný prostor. Ve Švandově divadle jsme koncert pojali hodně komorně a tentokrát bychom rádi zkusili o něco větší rokenrol. Minule holky odcházely uprostřed koncertu a my jsme hráli sami dvě písničky úplně potichu, jen s akustikou a já jsem si tleskal do stehen. Teď to bude úplně naopak. Miniset uprostřed koncertu, s naším tajným hostem, bude o poznání hlasitější a taky trochu elektroniky přibude. Nechtěli jsme opakovat úplně stejný setlist, co jsme odehráli před rokem, proto vzniknul tenhle nápad. Mně by taky nebavilo, i když by to byl můj oblíbený interpret, vidět po roce to stejný.

V Praze budete mít dva koncerty za sebou. Nemáte pocit toho opakování se, když budete hrát znovu to samé jen několik minut po předchozím vystoupení?

Vláďa: Takhle jsme to měli i minulý rok, dokonce dva dny po sobě jsme měli dvojáky. Ten víkend byl náročnější. I když teď zase asi bude náročný přejezd z Bratislavy do Prahy, kde vystupujeme hned následující den.

Milan: Já asi vím, co myslíš. Jo, je to trochu takový divný, hrát dva koncerty hned po sobě.

Dušan: Ale tyhle koncerty jsou trochu jiný. Kdyby to měly být normální koncerty, bylo by to horší. Tohle je takový svátek, když tu jsou holky. Normálně žádný dvojáky nehrajeme. Ale divná věc to je. Měl by být jeden koncert v jeden den, aby se člověk vydal naplno. Ale je to zčásti způsobeno i finanční a organizační stránkou věci.

Milan: Trošku i kapacitní, protože jsme chtěli, aby nás v Praze mohlo vidět víc lidí. A zároveň jsme nechtěli hrát v obrovském prostoru, ale v divadle. Mně vlastně ani nepřijde tolik divný zahrát stejný písničky dvakrát po sobě, jako spíš to uvádění a řeči okolo. Ono to někdy vyjde víc, někdy míň, to je jasný, ale znovu opakovat ty fóry, co jsi říkala před dvěmi hodinami... (směje se).

Už jsme nakousli, že pojetí letošních koncertů bude jiné, na stránkách máte nákres scény. Co na ní přesně bude?

Milan: Minule jsme tam měli fontánku, červenej koberec a lampičky. Scéna byla pojatá hodně komorně, útulně a obývákově. Tentokrát bude pódium normální a jediným výtvarným středobodem vizuálního dění se stane krychle, která bude za námi a bude poměrně velká – tři na tři metry. Diváci uvidí tři stěny krychle, dvě boční a jednu vrchní a v té krychličce se budou odehrávat dva druhy videoprojekce. Jeden klasický přes videoprojektor za použití počítačového programu, ten má na starosti VJ Clad, se kterým spolupracujeme už léta, protože nám vyhovuje jeho vizuální pojetí. To bude převážně pro ten miniset uprostřed koncertu, který i hudebně vnímáme víc jako elektronický, takže souzní s technickou videoprojekcí. A naproti tomu po většinu koncertu, kdy na pódiu bude Ahn Trio, se projekce bude odehrávat v přírodním duchu - světlo, bazének, vodní hladina, zrcadlo, stínohra, použití zrcadlové koule. Všechno se bude odehrávat v krychli jako na trojrozměrném plátně.

Říkali jste, že budete mít nějakého tajného hosta...?

Milan: Budeme. Tento týden pověsíme na stránky soutěžní otázku pro fanoušky, kdo bude tím zmiňovaným tajným hostem. Tři vylosovaní vítězové vyhrají jednu vstupenku do speciální zóny ve Vinohradském divadle úplně u pódia, kde nám budou nejblíže. Možnosti na tajemného hosta jsou čtyři: Jiří Schmitzer, Marek Doubrava, Michael Nyman nebo Jiří Hradil.

Když se vrátíme k loňskému turné, stalo se během něj něco zvláštního?

Dušan: Holky hrály poprvé v rockovém klubu. Všechny koncerty byly v divadlech, ale v Brně jsme hráli na Flédě. Takže lidi stáli, hlava na hlavě, kouřilo se tam, na pódiu bylo horko. Říkaly, že to ještě nezažily. To by asi řekly ony. Za nás... nevím.

Milan: Koncerty probíhaly ve standardní pohodě a klidu, takže se nic výrazného nestalo. Co říkal Dušan, to pro Ahn Trio bylo určitě zajímavý a možná ještě zajímavější pro ně byl koncert na Colours of Ostrava. Říkaly, že před tolika lidmi ještě nikdy nehrály, bylo tam asi deset tisíc lidí a hrálo se na velkém pódiu. Měl jsem takovou svou vnitřní obavu, jestli takhle komorní akustický písničky budou fungovat pod širým nebem a pro tolik lidí. Ukázalo se, že ano. Lidi nám dávali najevo, že je to baví a my jsme se jim snažili vracet tu energii a zjistili jsme, že ty písničky mají ještě nějakou hlasitostní rezervu. Před koncertem jsem varoval svého kamaráda fotografa, že vystoupení bude hodně komorní, aby se nedivil. On pak za mnou přišel a říkal: „Vždyť to byl normální rokenrol, jako váš elektrickej koncert!“ Překvapilo mě, že to někdo může takhle vnímat. Takže je to vlastně jedno, co držíš v ruce. Nástroje jsou jenom prostředek, ať už akustickej nebo elektrickej. Holky si vystoupení strašně pochvalovaly, říkaly, že bylo „brilliant“.

Pochytili jste od sebe něco navzájem během vaší spolupráce, třeba odlišný přístup k hudbě?

Dušan: Základní odlišný přístup je v tom, že holky jsou interpreti - ale dokonalí interpreti - cizích věcí a my jsme autoři. Maximálně interpreti vlastních věcí....

Milan: Nedokonalí interpreti.

Dušan: Jsou v tom nejlepším slova smyslu špičkové interpretky, my jsme zase průměrní skladatelé. Plus svět vážný hudby je dost jiný, proto pro ně byl koncert na Flédě nebo na festivalu tak překvapivý. Pro nás bylo zase něco nového hrát v divadle nebo v trochu nóbl atmosféře jako v tom newyorském klubu. Jsou to trošku jiné světy, které se sešly.

Vláďa: Navíc mají správnej nadhled...

Dušan: To je tím New Yorkem, podle mě.

Vláďa: Nejsou omezené jen na jeden styl hudby. Kromě vážné hudby berou i rockovou a rády spolupracují s různými hudebními tělesy i kapelami jako jsme my.

Milan: To je i důvod, proč jsme se seznámili. Lucia měla osobní vazby na Čechy a společně s naším bývalým manažerem Ondřejem Šturmou vymysleli spojení Tata Bojs a Ahn Tria. Dostaly od něj nějaký naše cédečka a asi se jim zalíbily naše písničky jako takové – určitě se jim nemohlo líbit, jak je hrajeme. Ale my jsme se nikdy nesnažili dokonale ovládat svůj nástroj. Vždycky pro nás bylo důležitější skládat. A to je ten největší rozdíl. Ahn Trio dokáží ten svůj pocit dostat do interpretace my ho dostáváme už na začátku do aranže, tvorby samotné. Měl jsem trošku obavu, jak tyhle přístupy můžou jít dohromady, ale už po prvním zkoušení v roce 2005, kdy jsme se seznámili, to fungovalo. Hlavně lidsky, což pro nás bylo nejdůležitější. Protože to jsou sympatický holky.

Dušan: Celkově jsou dost hudebně otevřené, v repertoáru mají předělávku třeba od The Doors a vždycky vyčuhovaly ze světa vážné hudby, který je skutečně konzervativní a spousta hudebníků z téhle oblasti se dívá trošku povýšeně muzikanty, co hrají jako my.

Podtitul turné smetana reTour zní Remember November. Má to kromě té upomínky na loňské turné taky nějakou souvislost se sametovou revolucí?

Milan: Jen velmi, velmi vzdáleně. Sousloví Remember November nám vytanulo na mysli proto, že se rýmuje a hezky zní. Vzpomínáme na loňský listopad s Ahn Triem a řekli jsme si, že se to hodí i k tomu listopadovému výročí. Ale je to jenom podtitul.

Budete nahrávat písničku od Suchého a Šlitra v rámci projekt For Semafor. Kdy se chystá?

Milan: My jsme ji už nahráli. Teď jsme ji předávali Pavlu Klusákovi, který je organizátorem projektu. Pozval různé kapely, které si vybraly píseň a předělaly ji. Ta idea už je docela stará, mně a Mardošovi o tom říkal už někdy před sedmi lety. Pak to trošku usnulo, ale teď se jim podařilo sehnat grant, zřejmě i kvůli výročí Semaforu.

Dušan: Nahrávka vyjde někdy koncem listopadu nebo začátkem prosince.

Vláďa: Zároveň k tomu bude ještě dokument natočený během nahrávání jednotlivých kapel, který se bude vysílat v televizi pravděpodobně na jaře.

Milan: Písnička V kašně, kterou jsme si vybrali, není moc známá, ale je výborná. Je to duet Suchého a Šlitra, zpíváme ho s Mardošou. Jeden je takovej lůzr a druhej borec. Jde slečna, upadne jí rukavice, borec ji zvedne a samozřejmě se jí hned začne dvořit a pak s ní jde na víno. Ten druhý, kterého zpívá Šlitr, je smolař, takže ta rukavička spadne do kašny, kde ji loví, zmáčí se a nakonec do ní spadne. Když s tou vylovenou rukavicí pak běží k té slečně, nejeví zájem o něj a ani o tu rukavici. Prostě ze života.

Vláďa: Schválně, jestli odhadneš, kdo zpívá koho? (směje se)

To si netroufnu tipnout.

Milan: Já jsem samozřejmě ten lůzr. (směje se)

Vlastní album chystáte?

Milan: Chystáme. Předtím nám to zhatily ty zdravotní problémy, ale teď po Novém roce bychom se chtěli soustředit na vlastní album. Už máme poměrně dost hudebních nápadů, máme nahraných asi 25 sessions, ale tak, že v některých jsou třeba jen čtyři nebo osm taktů. Jiné jsou dodělané víc a už se z nich rýsují písničky. Hudby máme myslím docela dost, ale texty nám zatím schází. Desku plánujeme vydat příští rok v září. Na jaře bychom přišli se singlem a přes léto chceme představit už nějaké nové písničky na festivalových koncertech.

20.11.2009 - 20:06

  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 2.91/5 Hvězd.


[5 - nejlepší, 1 - nejhorší]

Iveta Černá



Článek byl hodnocen 752x

Komentáře k článku

tag cloud [nejvíce hledané výrazy]


Partneři